Každému je určitě jasné, že se s náboženstvím bude v Jeruzalémě setkávat na každém kroku. Toto „třikrát svaté město“ nabízí návštěvníkům nejen proslulá místa jako je Chrámová hora, na kterou Mohammed přiletěl z Mekky, Getsemanská zahrada, kde Ježíš ronil slzy po Jidášově zradě, nebo Zeď nářků, u které Židé oplakávají zničení Chrámu. Jeruzalém to jsou také různorodé čtvrtě, jejichž objevováním poznáte život místních náboženských komunit. A jednou z těch nepodivuhodnějších a nejatraktivnějších jeruzalémských čtvrtí je Mea Šearim – čtvrť ultraortodoxních židů.
Mea Šearim leží jen pár minut chůze od Damašské brány za hradbami Starého města a je jednou z vůbec nejstarších čtvrtí západního Jeruzaléma. Podobné místo pravděpodobně nikde jinde na světě nenajdete. Jedná se o uzavřenou ultraortodoxní židovskou obec, jakýsi svět izolující sám sebe od okolí, kde čas jako by se zastavil. Bude vám připadat, jako byste se ocitli v židovském ghettu východní Evropy (tzv. štetlu) někdy v devatenáctém století. Po ulicích chodí muži s plnovousem v dlouhých černých kabátech a kloboucích či kožešinových čepicích, ženy v dlouhých sukních s šátky na hlavě, vzorní chlapečci s roztomile zakudrnacenými pejzami a jarmulkami a holčičky s přísně utaženými copy.
Tuto čtvrť založili židovští přistěhovalci z východní Evropy v roce 1874 a na jejím vzhledu se dodnes odráží jejich původní domovy v Polsku, Litvě nebo Maďarsku. Tito lidé si zde udrželi své původní zvyklosti a obyčeje, což dodnes dává čtvrti neopakovatelnou atmosféru. Čtvrť je zároveň zcela soběstačná: v místních obchodech si můžete jako suvenýr zakoupit krásně vyšívané židovské jarmulky, na trzích můžete po očku sledovat zajímavé obyvatele, v místních pekařstvích ochutnáte tradiční pletené bochánky chala a nechybí samozřejmě ani synagogy.
Žijí tu převážně ultraortodoxní židé, tzv. charadim, jejichž život je založen na dodržování židovského práva (halacha) a studiu Tóry. Skupina těchto lidí naprosto odmítá veškeré moderní vymoženosti, včetně televize a nezřídka i tisku. Proto ve čtvrti najdete panely s aktuálními zprávami či prohlášeními rabínů. Vlivy okolního světa sem tak téměř vůbec neproniknou.
Radikálnější frakce ultraortodoxních židů také nesouhlasí s používáním hebrejštiny – považují ji totiž za posvátný jazyk, který bude možno mimo náboženské příležitosti používat až po příchodu Mesiáše. V Mea Šearim proto často uslyšíte starou jidiš, tedy směsici němčiny a hebrejštiny, která vznikla za pobytu židů v Německu. Někteří z místních židů dokonce ani neuznávají existenci státu Izrael – odmítají jeho zákony (řídí se pouze zákony Tóry), jakoukoli formu státní podpory nebo třeba placení daní. Podle nich může vzniknout židovský stát jedině za předpokladu, že jej založí sám Mesiáš.
Muži žijící v Mea Šearim obvykle tráví celý den modlitbami nebo studiem Tóry a zaměstnání je pro ně druhořadé. Rodiny jsou tak často financovány zahraničními ultraortodoxními obcemi. A rodiny, jako hlavní pilíře místní společnosti, tu bývají opravdu početné. Není výjimkou, že jedna žena porodí během svého života až patnáct dětí. To z této čtvrti činí jednu z nejrychleji rostoucích komunit v celém městě. Nejlepším dnem pro návštěvu čtvrti Mea Šearim je určitě pátek, kdy se židé připravují na šabat, a tak je na ulicích rušno. Zážitkem je rovněž návštěva čtvrti v době Pesachu, tedy svátku nekvašených chlebů, kdy obyvatelé na ulicích před domy čistí nádobí párou.
Při vaší návštěvě mějte na paměti vhodné oblečení, tj. zahalená kolena i ramena a diskrétní chování. Naprosto nepřípustný je jakýkoliv fyzický kontakt. Vězte také, že fotografování osob je tu oficiálně zakázáno. Pokud si tedy budete chtít pořídit fotky roztomilých židovských dětiček nebo přísně vyhlížejících mužů, dělejte to raději nenápadně nebo se jich předem dovolte. Neuděláte-li to, není výjimkou ani fyzické napadení. Budete-li ve svém počínání opatrní, bude pro vás návštěva čtvrti Mea Šearim celoživotním zážitkem, který se vám vryje hluboko do paměti.
Publikováno v rubrice Cestoholikovo okénko v regionálních novinách Úspěch.
