top of page
  • Obrázek autoraBarbora Klement Hůlková

Příběh Monackého knížectví


Monako je po Vatikánu druhým nejmenším státem světa, který má i přes svou malou rozlohu svým návštěvníkům co nabídnout. Ať jsou to již zajímavá muzea v čele s impozantním Oceánografickým muzeem, v jehož akváriu žije několik set druhů ryb, nebo světoznámé kasino, v jehož pompézním prostředí mají návštěvníci ministátu možnost ukojit své hráčské choutky. Monako je ale především knížectvím, ve kterém vládne jedna z nejdéle vládnoucích dynastií na světě, dynastie Grimaldiů.

Monako bylo v minulosti ovládáno několika zeměmi a různými šlechtickými rody. K převzetí tohoto strategického kousku půdy na Azurovém pobřeží dodnes vládnoucím rodem Grimaldiů se váže zajímavá legenda: Jedné sychravé noci roku 1297, kdy vládu nad monackou pevností na skále Le Rocher držela panovnická rodina z Janova, zaklepal na vrata pevnosti zbídačele vypadající františkánský mnich. Stráže ho pustili dovnitř, byly totiž zrovna Vánoce, a pokorný mnich místo vděku v tu ránu zakřičel smluvený signál „S boží pomocí“. Tím dal znamení oddílu ozbrojenců, kteří pod jeho vedením pevnost po chvíli ovládli.

Tento potulný mnich se jmenoval Francesco Grimaldi a dobytím pevnosti započala vláda rodu Grimaldiů nad Monakem. Sochu Francesca převlečeného za mnicha můžete spatřit při vchodu do současného Knížecího paláce. Dnešní sídlo monackého knížete totiž stojí právě na místě, kde se dříve rozkládala janovská pevnost, které se Francesco Grimaldi se svými kumpány zmocnil. Současný palác střeží vděčný objekt hledáčků fotoaparátů - čestná stráž karabníků, která se rekrutuje z veteránů vatikánské švýcarské gardy a jejíž střídání připomínající operetní představení tu můžete sledovat každý den. Pokud budete mít štěstí a přijedete v těch měsících v roce, kdy je palác přístupný veřejnosti, nebudete si sice moci prohlédnout soukromé komnaty členů knížecí rodiny, ale i tak stojí prohlídka několika reprezentačních sálů a salonů za to.

Zlatým hřebem vaší návštěvy Knížecího paláce bude bezesporu Trůnní sál, ve kterém se konají slavnostní ceremonie již od 16. století. Ve středu této místnosti stojí pozlacený trůn v empírovém stylu a nad ním visí sametový baldachýn, na který si kníže odkládá svoji korunu. Na baldachýnu nad trůnem je tu navždy zvěčněno ono „Deo Juvante“, tedy „S boží pomocí“, které je již po více než sedm set let heslem této nevelké země.

V Trůnním sále Knížecího paláce, rozkládajícího se na skále Le Rocher, která je nejstarší částí Monackého knížectví, uvidíte také obraz smějící se knížecí rodiny v čele s knížetem Rainierem III. a jeho manželkou Grace. Právě na tomto místě se v roce 1956 konala jedna z nejsledovanějších evropských svateb 20. století. Oblíbený kníže Rainier III., jenž Monaku vládl celých 56 let a svoji zemi značně hospodářsky pozvedl, si tu tehdy bral oblíbenou hollywoodskou krásku Grace Kellyovou. Seznámili se o rok dříve, když Grace přijela na filmový festival v Cannes a při té příležitosti byla pozvána také do Knížecího paláce. Jak už to tak bývá, s knížetem se do sebe zamilovali na první pohled a Grace Kellyová se stala monackou kněžnou Gracií Patricií a také miláčkem nevelkého národa. Jak známo, její život skončil tragicky – v roce 1982 zemřela při autonehodě a její smrt dodnes vyvolává četné spekulace.

Hrob Grace Kellyové je vždy pokryt čerstvými květinami a najdeme jen kousek od Knížecího paláce, v monacké katedrále, kde kněžna spočívá spolu s dalšími příslušníky knížecího rodu. V roce 2005 byl vedle své ženy pohřben i kníže Rainier III. Od jeho smrti vládne Monaku nepříliš oblíbený introvertní kníže Albert II., u kterého panovaly dlouhá léta obavy, že se nikdy neožení. Nakonec se v roce 2011 novou monackou kněžnou stala bývalá jihoafrická plavkyně Charlene Wittstocková.

A tak, až budete příště bloudit ulicemi tohoto nevelkého státu, nezamýšlejte se příliš nad všemi jmény těch, kteří nám dnes a denně plní stránky novin a využívají pozici Monaka coby daňového ráje. Vydejte se spíše na procházku po místech spojených s historií tohoto malého knížectví, které nepřestává lákat zástupy turistů.

Publikováno v rubrice Cestoholikovo okénko v regionálních novinách Úspěch.


2 zobrazení0 komentářů
bottom of page